Renča: Být víc nad věcí

Velmi se omlouvám, že píši až po takové době, ale byla jsem delší dobu nemocná a narodil se mi druhý prcek. Ale možná o to více mi kniha pomohla překonat určité překážky a být více nad věcí.

Jak se píše v knize, role mámy nikdy nekončí. Když jsem nemocná (já ještě byla k tomu těhotná) a mám doma dítě, nemohu si celý den odpočinout. Nikdo se o mě nebude starat. Naopak se musím ještě postarat o dítě a domácnost.

Kniha mi pomohla určit si své priority. Asi 3x jsem přečetla kapitolu Mámino sebevědomí. Úplně jsem se viděla, jak budu svou pozornost rozdělovat mezi dvouletou dceru a miminko. Jak budu kojit syna a snažit se ho uspat, pak si pohraju s dcerou a do toho uklízet a vařit. Snažit se, aby manžel nepřišel do bordelu. Snažit se, abych i dobře vypadala a nebyla jen v teplákách a rozcuchaná. O spánkové deprivaci a svých migrénách ani nemluvím.

A náhodou dnes mě navštívila mamka a já se točila v kolečku. ,,Proč ti dítě brečí? Nepotřebuje příkrm? A Anežko (moje dcera), nechceš lízátko? Babička ti něco koupila." Možná mi v knize chybí, jak se odpojit od rodičů, najít nějakou rovnováhu a nechtít je občas zabít. Bohužel moje moje mamka mi spíš přitěžuje. Jsem z ní nesvá, až nervózní. Ale aspoň vím, odkud mám někdy pesimistický náhled na svět. A vím, že tento přístup nechci předat dětem a musím s tím pracovat.

Kniha mě „přinutila" přemýšlet, jaká chci být matka a co bych mohla změnit. Starat se více o své děti a opravdu si je užít. Ale taky si najít čas na sebe a své záliby.

Lenka: Upřímné sdílení - největší dar z knihy

Nedávno jsem kamarádce říkala, ze krom matek nikdo nikdy ani nemůže nepochopit její pocity a procesy, kterými prochází. No kdyby byl někdo z "nematek" ochotný přečíst si tuto knihu, má šanci.

Kniha má určitě smysl. Například, když bych byla sama s některými myšlenkami, když se stydím v nějaké oblasti, mohu to “probrat” s knihou a být pochopena a navedena dál. Vážím si zde upřímnosti, se kterou autorka sdílí některé niterné, těžké situace, které jsou často podobné, jako u mě. Určitě bych si přála i víc těch nejtěžších upřímných popisů situací mámy…

Ještě zmíním, že mě autorka párkrát naštvala (ale nic dramatického). A to když jsem se kvůli silnému apelování na čas s dítětem cítila odsouzena… Naštěstí mi dětská psycholožka ulevila, že u nás (konkrétně kvůli povaze dítěte) je ten kratší čas spolu ku prospěchu.